11.02.2013
Eva Švankmajerová: Země
7/2013
Ó země, ty rodný hovado.
Plný chcípajících pestíků či tyčinek
Se svejma lunama a mlhama.
A pracujícíma.
Se svou kalvárií existence holý.
Ty stará praskavá peřino.
Tys tak potměšilá
že ses sama
v sebe zatočila.
Prý.
Ó matko, hroudo, krávo
posvátná.
Tys mě sem vyzvrátila
a chtěla bys zavazovat
že nadávky matičce jsou
cosi mimo mravní cit.
Ty svině mazaná.
(Samoty a citace, 1987)
